O výzkumu a metodě

Tento výzkum je založen na kombinaci přístupů. Těžištěm jsou kvalitativní hloubkové rozhovory s rodiči, dospělými dětmi a profesionály, dalším zdrojem jsou kvantitativní statistická data.

Analýzy kvantitativních dat:

Využíváme rozsáhlá statistická šetření, do nichž jsme měli příležitost vložit otázky týkající se střídavé péče, nebo máme možnost analyzovat relevantní data z výzkumů, které jsou dostupné pro sdílení.

V tomto ohledu jsme v České republice na začátku. Zatím nebyl realizován reprezentativní dotazníkový výzkum na populaci dětí ve střídavé péči, nebo jejich rodičů. Takový výzkum by bylo velmi obtížné zvládnout jednak kvůli nemožnosti stanovit přesně reprezentativní vzorek (jak náhodně vybrat děti ve střídavé péči, když je jich stále poměrně málo a nelze je snadno nalézt a musí souhlasit – oba – jejich rodiče atd atd…).

V tomto ohledu jsme tedy šli jinou cestou. Tam, kde byla příležitost formulovat vlastní otázky do dotazníku, ptali jsme se na postoje veřejnosti ke střídavé péči. (ve výzkumu Dynamika změny české společnosti a v šetření Evropský výzkum hodnot/European Values Study)

Nejblíže možnosti srovnat v České republice děti vyrůstající ve střídavé péči s dětmi s jedním rodičem po rozvodu a s oběma rodiči jsme se dostali s využitím dat HBSC (mezinárodní šetření Health Behaviour in Shool Aged Children). V datech z roku 2010 lze identifikovat složení domácnosti žáků a otázka rozlišuje pobyt v primární a sekundární domácnosti. Bohužel další vlna šetření v roce 2015 již toto rozlišení neobsahuje. Obecným problémem výzkumů školní mládeže je fakt, že nedostatečně indikují rodinné zázemí (srov. PISA) a je překvapivé, že dotazníky zjišťují zda mají děti v domácnosti k dispozici smartphone, či mikrovlnnou troubu, ale nevíme zda bydlí s otcem.

Analýzy kvalitativních dat:

Zde je těžiště našeho přístupu. V dané situaci nám přijde smysluplné hovořit s lidmi osobně a trochu neformálně o jejich příbězích, zkušenostech, názorech a postojích. Je pochopitelné, že takto zpracovaný výzkum neposkytne reprezentativní data ve smyslu podílu různých skutečností v populaci, to však není jeho cílem. Přednost kvalitativních metody je v detailnosti rozhovorů a vzájemném pochopení. Na rozdíl od dotazníku, který je formulován stejně pro každého a neumožňuje obvykle komunikaci nad rámec položených otázek, rozhovory jdou hlouběji. V našem případě je cílem rozkrýt typické strategie vyjednávání o střídavé péči a roli různých aktérů v nich. Snažíme se popsat různé formy konfliktu a hlouběji prozkoumat jakým způsobem se v nich promítají nejen osobní preference bývalých partnerů, ale také společenské normy, odraz hodnot spojených s rodičovstvím, mužstvím, ženstvím, dětstvím. Nezanedbatelný je také vliv ostatních aktérů a mediálně zprostředkovaného obrazu střídavé péče.

V rámci kvalitativní části výzkumu sbíráme rozhovory s třemi typy respondentů:

• Rodiče, kteří mají osobní zkušenost s jakoukoliv formou faktického střídání péče (tedy nařízenou soudem i dobrovolnou, po rozvodu i po rozchodu, střídavou i společnou, symetrickou i asymetrickou)
• Institucionální aktéři: toto je nejrozmanitější skupina, do níž zahrnujeme všechny, kteří do vyjednávání rodičů o střídavé péči vstupují z pozice instituce (právníci, sociální pracovníci, psychologové, poradci, soudci, pracovníci neziskovek atp.)
• Dospělé děti, které mají osobní zkušenost s faktickým střídáním péče po rozvodu/rozchodu rodičů.

 Všechny rozhovory jsou vedeny polostandardizovaným hloubkovým rozhovorem, jenž má scénář týkající se tří hlavních tematických okruhů a) vyjednávání o střídavé péči b) hodnocení jejího průběhu, zkušenost s ní c) ustavování nových uspořádání domácností s více rodiči, dětmi, příbuznými, partnery

Naplnění jednotlivých tematických bloků se liší podle typu respondentů – východiskem jsou zkušenosti popisované rodiči a v tomto smyslu je právě jejich perspektiva pro výzkum klíčová a ostatní roviny (pohled institucí i pohled dětí) jsou v tomto výzkumu doplňkové.

Schéma konstrukce vzorku rodičů: