Předběžné výsledky výzkumu

Na této stránce budeme postupně zveřejňovat výstupy z výzkumu.

Jinou možnost odhadu nabízí výběrové šetření uskutečněné na vzorku žáků základních škol. Zde máme k dispozici data HBSC (Health Behaviour in Shool Aged Children) z roku 2010, v nichž lze zjistit, jaký podíl dětí ve školním věku uvedl, že mají druhý domov a žijí v něm alespoň 25 – 50 % času. Protože jde o mezinárodní data, můžeme také porovnat podíly v jednotlivých zemích, které se výzkumu účastnily (aby bylo patrné, že Česká republika na tom není ani nejlépe, ani nejhůře).

V následujícím grafu jsou vyznačeny podíly dětí, které žijí buď v neúplné rodině, nebo ve střídavé péči z celku žáků věku 10 - 16 let ve vzorku z dané země. Celková velikost souboru je 213 595 žáků, z České republiky je 3134 případů. Data jsou pochopitelně pouze orientační, neboť od roku 2010 se podíl rozsudků o střídavé péči významně zvýšil a novější data HBSC z roku 2014 a 2018 již střídavou péči neumožňují rozlišit. Zhruba tedy lze odhadnout, že v roce 2010 v našich základních školách přibližně čtyři žáci z deseti zažili rozvod/rozchod/život v neúplné rodině a jeden z deseti žil ve střídavé péči.

Jaké jsou postoje ke střídavé péči v ČR?

Postoje veřejnosti ke střídavé péči jsou zřídka zkoumány, přesto tvoří důležitou součást problému porozvodové adaptace. Nejde totiž jen o preference rozvádějících se, ale celkové společenské klima, které ovlivňuje, do jaké míry budou aktéři stigmatizováni. Jde o postoje příbuzných, učitelů, profesionálů v péči, sousedů, spolužáků, rodičů spolužáků etc.

Střídavá péče je a pravděpodobně stále bude kontroverzním tématem, neboť rozvod sám o sobě vytváří mnoho neřešitelných dilemat, z nichž většinou neexistuje jediné a dobré východisko. Naše výsledky ukazují, že i přes poměrně negativní obrazy střídavé péče v médiích není tato forma uspořádání českou veřejností plošně odmítána. Samozřejmě zde existuje genderová nevyváženost, neboť rozšíření střídavé péče jde na úkor dosavadní praxe svěřování dětí převážně ženám. Z našich dat vyplývá, že střídavou péči považuje za vhodnou 32 % žen a 52-56 % mužů. V obou použitých šetřeních se podíly souhlasných odpovědí liší o několik málo procent a obě ukazují konzistentně na podstatný rozdíl podle věkových kategorií. Ostatní charakteristiky dotázaných ovlivňují postoje jen minimálně.

Následující výsledky jsou vypočteny na datech EVS (European Values Study) N=1812 a CHPS (Czech Household Panel Survey) N=4877

Otázka ve výzkumu EVS zněla: Někteří lidé říkají, že pro dítě/děti je po rozvodu lepší být s jedním z rodičů, jiní jsou zase pro střídavou péči. Obecně vzato, jaký je váš názor na tyto možnosti?...

...Zdá se mi lepší, když je dítě s jedním z rodičů
...Zdá se mi lepší střídavá péče

A znění otázky v CHPS bylo: Mnoho dětí v současnosti zažívá rozvod svých rodičů a je často těžké tyto situace nějak uspokojivě řešit. Rádi bychom znali Váš názor, i když se Vás třeba tato situace netýká, jak se díváte na různé možnosti uspořádání péče o děti po rozvodu. Obecně vzato si myslíte, že...

...Děti by měly být po rozvodu spíše ve střídavé péči
...Děti by měly být po rozvodu spíše s jedním z rodičů

Pro následující výsledky používáme již jen data CHPS (N=4877), v nichž podrobněji třídíme postoje ke střídavé péči podle pohlaví a ostatních charakteristik dotázaných.

A pokud jste zvolil(a), že je lepší, aby dítě(děti) byly s jedním zrodičů, myslíte si, že…
…Oba by měli mít stejnou šanci dítě získat
…Větší šance by měla mít matka
…Větší šance by měl mít otec

Často se mluví o tom, zda střídavá péče je spíše zájmem rodičů, nebo je pro dobro dětí. Který z následujících výroků by byl nejblíž Vašemu pohledu na střídavou péči?

Jaké jsou výsledky kvalitativního výzkumu?

(NA TOMTO SE PRÁVĚ PRACUJE - 18/3/2019)

Na jaře 2019 máme za sebou 60 rozhovorů s rodiči, 14 rozhovorů s institucionálními aktéry (OSPOD, právníci, psychologové) a 4 rozhovory s dospělými dětmi. Fáze rozhovorů s rodiči je tedy uzavřená (nicméně příležitostně si stále rádi popovídáme) a nyní pracujeme s ostatními skupinami. Během roku 2019 chceme analyzovat a publikovat výsledky rozhovorů s rodiči a v roce 2020 plně prohloubit výzkum rozhovory s dospělými dětmi a institucionálními aktéry.

Co předběžně z rozhovorů s rodiči plyne? Především a pochopitelně je střídavá péče naprosto jiným fenoménem pro otce a pro matky. Zatímco muži, s nimiž jsme hovořili, tvoří poměrně jednolitou skupinu, neboť střídavá péče (pokud s ní mají zkušenost) pro ně znamená obvykle dosažení jejich cíle, ženy mají postoje různorodější. Část usiluje o její zrušení, nebo je s ní velice nespokojená, část se s ní ztotožňuje.   

Na jaká konkrétní témata se výzkum s rodiči zaměřil?

Konflikt a jeho role ve vyjednávání

Zde nám šlo o prozkoumání velmi různorodých forem konfliktu a rozlišení jejich zdrojů a mediátorů. Konflikt je obvykle chápán jako překážka střídavé péče (rodiči, často odborníky, leckdy i soudem), nicméně konflikt v dané situaci má velmi rozdílnou škálu odstínů a funkcí, zmiňme alespoň dva okruhy situací, v nichž konflikt nelze chápat jako výsledek partnerského rozchodu:

• Aspirace na střídavou péči jako výsledek konfliktu

V mnoha případech se naopak relevance střídavé péče s konfliktem mezi rodiči zvyšuje. Institut střídavé péče je jedním z rodičů využit jako nástroj získání rovnoměrnější pozice. Opačným případem je naopak střídavá péče jako zbraň ve vyjednávání.

• Konflikt narůstající z procesu vyjednávání samotného

Ačkoliv rozvod samotný je konfliktní situací a zdá se paradoxní očekávat spolupráci rodičů, kteří se rozcházejí, institucionální nastavení konflikt pomáhá rozdmýchat. Role institucí není neutrální, do jednání zainteresovaných aktérů se promítají ideologie, rámující jejich pohled na spravedlnost.

Obě strany čerpají legitimitu z odlišných a protikladných kulturních schémat. Na jedné straně je logika intenzivního mateřství (ženy jsou více než století, chápány jako primárně propojené s mateřstvím – biologicky i psychologicky) na druhé straně rovnoprávnost postavení žen a mužů (muži jsou již několik dekád nabádáni k zapojení v rodině, vyrovnávání rolí).  

Strukturální vlivy ve strategiích vyjednávání

Zde nám šlo o obecnější kulturní, ideologické rámce, z nichž strategie vyjednávání o střídavé péči čerpají svá zdůvodnění. Především jde o hodnotová schémata spojená s podobou mužských a ženských rolí, dětství, rodičovství.

• Role stability v raném věku vs. pravděpodobnost navázání vztahu s druhým rodičem

Diskuse, od jakého věku je střídavá péče vhodná je velmi různorodá, nicméně stanovení věkové hranice „vhodnosti“ vždy naráží na problém obtížného navázání vztahu s druhým rodičem (zpravidla otcem). Bez sdílení každodenního života nelze plně vybudovat rodičovskou roli a naopak dochází k oslabování šance dosáhnout výsledku v budoucnu.

• Kontinuita rolí vs. nové role v nové situaci 

• Odkazy na rizikové formy maskulinity a femininity

Klíčová místa rozporů v praxi střídavé péče

 Zde jsme se snažili popsat důležité prvky praxe střídavé péče, tak aby daná zkušenost byla srozumitelnější i pro lidi, kteří ji nezažili, nebo o ní uvažují. Ačkoliv jako hlavní problém je veřejností vnímáno stěhování, rodiče, kteří střídavou péči praktikují zdůraznili jiné problémy, které spíše než hmotnou a organizační stránku péče zdůrazňují rodičovské role a emoční vazby.

• Omezený repertoár rodičovství
• Konstelace složených rodin

(KONKRÉTNÍ VÝSLEDKY SEM BUDEME POSTUPNĚ DOPLŇOVAT)

BUDEME RÁDI ZA JAKÝKOLIV KOMENTÁŘ: